Osobní doprava
Začátky veřejné dopravy
Mezi jedinečné kapitoly z historie důlní železnice z Rohatce do Ratíškovic patří provozování osobní dopravy ve vlastní režii. Na sklonku 20. let měli občané Ratíškovic možnost cestování prvními autobusovými linkami z Hodonína do Kyjova. Jinak se pro delší cesty používala železnice a nejbližší nádraží bylo v 5 km vzdáleném Rohatci. Tímto směrem putovali lidé za prací do impregny (též térovky) nebo čokoládovny (pozdější Maryše) a opačným směrem horníci stále pěšky. Z jejich podnětu a na základě žádosti Obecního úřadu byla po dohodě se správou dolu zavedena pravidelná osobní doprava. Kronika obce tuto událost popisuje velmi stručně: „Osobní doprava – dne 1. prosince (1941) začal jezditi z Dolu Tomáš na nádraží Rohatec motorový vůz pro dopravu osob. Jezdí asi sedmkrát denně.“
Převádění autobusových výkonů ve prospěch železnice bylo v letech druhé světové války kvůli nedostatku pohonných hmot běžným jevem. Avšak zahájení provozu s motorovým vozem, jejichž provoz byl u protektorátních drah od počátku okupace utlumován,bylo událostí.
Ale raději k vlastní dopravě: fungovala jako veřejná služba za úhradu a protože nebyla provozována na trati BMB/ČMD (Českomoravské dráhy) ani jejich náležitostmi, nebyla ani uváděna v Úředním jízdním řádu. Cestující měli k dispozici zastávky v Rohatci (v km 0,290 těsně vedle přejezdu), kde motorák ve vlakových přestávkách stával. V případě, že by vjel až do kolejiště stanice Rohatec, nemohl by stejně v důsledku kolejového uspořádání k nástupištím. Takto cestující z vlaků na hlavní trati přestupovali nejen na místním nádraží do vlaků směr Sudoměřice, ale v případě cesty do Ratíškovic pokračovali pěšky 300 m k přejezdu a teprve tam nastupovali do osobního vlaku. Pak následovala, ve směru od začátku dráhy, zastávka s pravděpodobným názvem Ratíškovice v km 3,674. Pro ni se v obecní kronice nebo jiných písemnostech dostávalo rovněž názvu U Zbrodku, Zbrodek nebo dokonce Rubanice, ale patrně šlo jen o místní názvy, které upřesňovaly polohu této zastávky, situované vedle přejezdu cesty k Rúdnickému mlýnu. Dále se podél obce nacházela zastávka Vacenovická (km 4,974), ležící v blízkosti cesty k Vacenovicím. Tento název je zapsán v obecní kronice, avšak v nákresu dráhy z poloviny 50. let je uveden název Vacenovice z. U dalšího a výše položeného přejezdu milotické silnice bývala zastávka U lípy (km 5,825). Její pozůstatky - překrytí odvodňovacího kanálu - lze spatřit doposud. Před branou Dolu Tomáš (km 6,355) pak byla poslední zastávka téhož jména. Pro úkryt před nepohodlím sloužil u zast. Vacenovická typizovaný dřevěný domek s jednoduchou čekárnou a úschovnou jízdních kol. Toho využívali především dojíždějící dělníci z Milotic a Vacenovic. U ostatních zastávek byla alespoň zvýšená sypaná nástupiště pro krátké motorové vlaky.
Zajištění osobní dopravy
Podle zatím zjištěných informací byl na důlní vlečku předisponován motorový vůz s označením M 120.901. Šlo o vůz původního označení M 120.401, který byl na sklonku roku 1931 dodán kopřivnickou Tatrou společnosti OZVD pro obsluhu kmenové trati Otrokovice – Zlín – Vizovice. Od roku 1938 nesl vlečkařské označení M 120.901, určené privátním vozidlům. Na Důl Tomáš byl podle některých podkladů „věžák“ přidělen až v březnu 1943, následně prošel rekonstrukcí na spalování plynu – methanu. Jímky na stlačený plyn byly zavěšeny pod vozidlovou skříní. Dne 5. 7. 1943 byl úspěšně podroben technicko-policejní jízdě a motorák věžové konstrukce na trati sloužil přinejmenším do podzimu 1951.
Zvláštní role připadla jako motorovému vozu M 120.901, tak i parní lokomotivě 411.104 - těsně po osvobození v dubnu 1945 byla obě vozidla operativně použita ke spojení Ratíškovic, Rohatce a Hodonína. Hlavní trať Břeclav - Přerov byla na mnoha místech přerušena válečnými událostmi a tak se k pokrytí vozby používala všechna dostupná vozidla na navzájem oddělených úsecích. V tomto případě šlo o provoz na přelomu dubna a května 1945.
V dalším období byly pro důlní vlečku typické motorové vozy německého původu, označené řadou M 140.3. Ty byly soustavně zapůjčovány k Jihomoravským lignitovým dolům z výtopny Veselí nad Moravou. Od 29. 10. 1951 to byl vůz M 140.313, který byl za tímto účelem od 9. 11. 1951 evidován jako vozidlo pro zvláštní účely. V téže době se ostatní vozy této řady již rušily a upravovaly na přípojné vozy. Tomuto osudu se načas vyhnul i vůz M 140.320, který byl od 20. 9. 1952 do 8. 10. 1952 na vlečku rovněž zapůjčen, zatímco jeho kolega prodělával opravu pružnic. Na důlní dráze strávil přinejmenším celý rok 1953, datum jeho návratu se nedochovalo. Ještě od 26. 4. 1954 do 12. 6. 1954 sem byl další veselský vůz, tentokrát ale M 242.033, který krátce před tím prošel v dílnách Šumperk opravou.
Poslední období osobní dopravy je zahaleno tajemstvím. Doloženo je pořízení unikátního parního motorového vozu M 273.103, který ČSD dne 30. 1. 1954 odprodaly JLD v Ratíškovicích. Jisté je, že vozidlo bylo dodáno v provozním stavu z depa Bratislava. Příchod provozu se sice kryje s ukončením zápůjček motorových vozů od ČSD, avšak jeho nasazení v osobní dopravě však nebylo zaměstnanci doloženo a není jisté, jestli se objevil přímo v Ratíškovicích, nebo v jiném důlním objektu, který pod zdejší ředitelství spadal. Mohl sloužit jen k vytápění, nebo posunu na vlečce. Z evidence JLD byl vyřazen roku 1957.
Poslední období osobní dopravy
Počátkem 50. let bylo spojení Ratíškovic se zbytkem okresu na slušné úrovni – ve dvouhodinových intervalech se v obci křižovaly autobusy ČSAD. V roce 1952 stála obyčejná jízdenka do Hodonína 9,- Kčs a do Kyjova 11,- Kčs. Zastávky autobusů byly i u křížení s důlní dráhou, kde byly zmíněné zastávky. V té době bylo zavedeno pět párů osobních vlaků.
V pracovní dny (tedy mimo neděli) byl jízdní řád sestaven následovně:
Odjezdy z Dolu Tomáš: Odjezdy z Rohatce:
5:50 6:30
7:00 8:00
12:30
15:35 16:45
17:30 18:35
Pozn.: ve výpisu z kroniky zjevně chybí odjezd z Rohatce na Důl Tomáš, řádově mezi 13. a 14. hodinou
Osobní doprava fungovala i ve dnech pracovního klidu, v tomto případě byl jízdní řád poněkud zredukovaný a odjezdy z Dolu Tomáš byly stanoveny v 7:15, 12:15 a 18:30.
Časové polohy těchto vlaků byly situovány podle osobních vlaků na trati Břeclav – Přerov. Ty se navíc poblíž Rohatce míjely, takže bývaly výhodné přípoje z obou stran. Jízdné v celé délce trati činilo 6,- Kčs, ze zastávek U lípy a Vacenovická stála jízdenka 5,- Kčs a nakonec z Ratíškovic do Rohatce 4,- Kčs předreformní měny.
Organizace osobních vlaků
Vlakový personál tvořil řidič motorového vozu a vlakvedoucí, který plnil dopravní povinnosti, vedl vlakovou dokumentaci, plnil funkci průvodčího a manipulanta. Byli to zaměstnanci JLD, kteří byli odborně zaškoleni a přezkušováni na Ředitelství státních drah v Olomouci. Jako řidiči motorového vozu byli v posledním období zaměstnáni místní občané Antonín Voříšek a Rudolf Šmatlák, jako vlakvedoucí jezdila paní Marie Řiháková z Baťovky.
Vlaky byly tvořeny samostatným motorovým vozem. Ten byl deponován ve staré remíze na Dole Tomáš a v jeho kolejišti byla i výchozí zastávka. Vlaková cesta končila v obvodu žst. Rohatec, ale již v km 0,3 v oblouku u přejezdu. Odsud cestující přecházeli pěšky přes přejezd do stanice. Jinak v případě potřeby zajížděl až na 8. staniční kolej.
Ukončení osobní dopravy
Na dostavbu silnic z Ratíškovic do Rohatce-kolonie a Dubňan navázalo zavedení pravidelné autobusové linky ČSAD Hodonín z Rohatce přes Ratíškovice a Dubňany k tamním dolům. Dnem 17. ledna 1955 tak byla osobní doprava mezi Rohatcem a vývalým Dolem Tomáš zrušena.
Autobusy umožnily nástup v centru obce, lepší dosažitelnost a rozšíření do dalších obcí. Až do počátku 90. let vydržely spoje, které vyjížděly od rohateckého nádraží a které mívaly poznámku typu „vyčká příjezdu vlaku 4220 nejdéle 5 minut“. Provázanost skončila hromadným rušením po společenských změnách roku 1989. O víkendech na této lince přestala doprava úplně, v pracovní dny se omezila na tři páry, které vyjížděly od brány čokoládovny.
Snaha o návrat osobní dopravy
Krátce po privatizaci Strojíren Tomáš a následně i vlečky z Rohatce se zrodil plán většího využití železnice. Do něj patřil i záměr obnovení osobní dopravy, o němž informoval člen vedení společnosti ing. Z. Gajdík na zasedání obecní rady dne 11. 5. 1992. Cílem bylo zavedení osobních vlaků v relaci Ratíškovice – Rohatec – Hodonín. Jednání s tehdejšími ČSD na úrovni Služby dopravy a přepravy a Služby lokomotivního hospodářství na Oblastním ředitelství ČSD v Olomouci a s vedením Traťové distance Staré Město u Uh. Hradiště nebyla příliš úspěšná a po přehodnocení se od tohoto záměru upustilo.
Krátkodobé návraty osobní dopravy
V květnu 1996 byla pro děti z vacenovické mateřské a základní školy domluvena zvláštní jízda po vlečce. Tu zajistilo hodonínské pracoviště DKV Břeclav s lokomotivou 735.270 a jedním přípojným vozem tehdejší řady 010/Baafx. Lokomotivu vedl hodonínský strojvedoucí Miroslav Chvátal, bydlící ve Vacenovicích.
O pět let později se uskutečnila další příležitostná jízda, tentokrát na žádost místní organizace lidové strany. Pro děti bylo u příležitosti konce prázdnin umožněno svezení osobním vlakem kolem jejich obce. A tak 2. 9. 2001 přijel z domovské PJ Hodonín motorový vůz 810.291, který od hřiště u bývalé zastávky Ratíškovice formou posunu mezi dopravnami (PMD) třikrát zajel do Rohatce a čtyřikrát k vacenovickému přejezdu. Tyto vlaky odvozil hodonínský strojvedoucí a známý modelář Emil Urbánek, dojíždějící z Moravské Nové Vsi.
Tentokrát to měli zvlášť malí cestující na schůdky vysoko, bylo jim těsno, když seděli po 4 – 5 vedle sebe a i když okenními klapkami padaly borové halouzky dovnitř, nic to neměnilo na jedinečném zážitku cestovat kolem svojí obce vlakem a jen pro radost.
Pomineme-li pozdější možnost projížďky po kolejích vlastní silou na šlapacích drezínkách, zavítal další motorový vůz do Ratíškovic až 11. dubna 2015, tedy po opětovném uvedení bývalé důlní dráhy do provozu. Zvláštní vyhlídkový vlak vedl motorový vůz M 286.1032 (851.032), objednaný členy železniční expozice Stavědlo z Kyjova. Motorový vůz řídil strojvedoucí Petr Majerník z Křenovic.
Náhledy fotografií ze složky Osobní doprava